Život ve městech představoval jisté výhody zejména za socialismu, kdy tu bylo více nákupních možností, a kdy se za výhodu považovala i městská hromadná doprava. Tehdy byla také mnohá města lépe zásobena některým zbožím a s jistou nadsázkou je možné tuto dobu označit za „sháněcí“. Lidé mnohdy nenakupovali, ale sháněli to a zase to, a na venkově byli častokrát od těchto možností odříznuti a museli do měst zdaleka dojíždět.
Dnes se situace rapidně změnila – většina rodin má k dispozici automobil, takže si do města dojede, kdy potřebuje, některé práce lze vykonávat i z domova, a z domova lze také pohodlně nakupovat téměř veškerý sortiment v internetových obchodech, a to včetně potravin. V některých venkovských oblastech nemusíte teoreticky vytáhnout paty z domu a vše vám přivezou až k vchodovým dveřím.
Možná, že i toto jsou důvody, proč se mnoho lidí od měst odvrací a stěhuje se na venkov. V určité výhodě jsou ti, co vlastní rekreační chatu, anebo alespoň rekreační pozemek, kde by se dala chata postavit. Anebo alespoň mobilní dům celoroční. Rekreační lokality jsou totiž nezasažené ani průmyslem, ani zemědělskou výrobou, jsou obestřeny lesy, nachází se v blízkosti vodních toků, rybníků či jezer a je tu po celý rok božský klid (pokud zrovna někdo neřeže dřevo na cirkulárce, ale to bývá pouze výjimečně).
Lidé, kteří mají možnost žít po celý rok v rekreační lokalitě, tu mohou využít umístění mobilní dřevostavby na základovou desku nebo na kotevní patky, kterou následně nechají připojit na inženýrské sítě. Nejčastěji to bývá pouze přípojka elektřiny, protože namísto zemního plynu lze vařit na propan-butanu (bombě), namísto vodovodní sítě lze využít vlastního zdroje vody ze studny, a co se týče topení, objekt je nejvýhodnější vytápět dřevem v krbových kamnech, případně s teplovodním výměníkem.