Ona to není až taková pitomost, jak to na první pohled vypadá. Je jasné, že pokud máme strach o blízkého člověka v nemocnici, nebo o nemocné dítě, tak o takový strach jistě není co stát. Spíše jej nenávidíme. Ale pohlédněme na věc z jiného úhlu. Některého člověka byste v noci na hřbitov nedostali ani za cenu milionu dolarů. Ovšem pokud se dívá na někoho jiného v televizi, tak to už mu nevadí, Není přece v nebezpečí on, ale ten, kdo to hraje. I když ani ten ne. Pokud tedy nemáme rádi strach, proč se neustále točí horory a mají úspěch?
Já vám to prozradím. Protože jsou lidé, kteří se bojí rádi. A právě takovým vycházejí vstříc filmová studia v USA počínaje a v Indii konče.
Obchod s hrůzou začal v kinech již strašně dávno. My si zde nemůžeme stanovit přesně hranice strachu, protože každý se bojíme něčeho jiného, takže pokud bude řeč třeba o upírech a vy se jich nebojíte, tak to berte s humorem a počkejte si na téma, kde se budete bát vy.
Jako první se na obavách rozhodl vydělat snad pan George Meliés. Ano, tentýž slavný muž, který natočil i první sci-fi snímky. Jeho tří minutový film „La manoir du diable“ je prvním, který byl dán veřejnosti jako zábava. Otázka zní, zda to byl skutečně film v pravém slova smyslu. Je sice za něj považován, ale přece jen ta stopáž…
Následovaly různé filmové společnosti, jako například Pathé Frères, nebo Vitagraph Company of America, které vsadily na stejnou vlnu. Ovšem tím pravým a delším snímkem bude asi „Kabinet doktora Kaligariho“ z roku 1920. Teprve až poté se to v kinech začne rojit upíry. Nosferatus otevírá toto téma a dnes už nezjistíme, kolik bylo vlastně upírských filmů natočeno. Natož těch ostatních v různých podobách strachu. Protože nejen upírů se člověk bojí. Jsou tu také vlkodlaci, nebo obří monstra. Ta zase vládla filmovým studiím v Japonsku.
A čeho se nejvíce bojíte vy?