Společnost je něco, co nás po celý život obklopuje. Když jsme v dobré náladě a chceme být mezi lidmi, vybereme si někoho z takové společnosti a trávíme s ním čas. A když se na to necítíme, sice někam zalezeme a nechceme nikoho vidět, ale i tak je kolem nás nějaká společnost, která je připravená, abychom se do ní zase zapojili, až bude líp. Nikdy nejsme sami, vždycky je nám někdo aspoň trochu nablízku. A to je vlastně dobře. Lidi nemůžou bez jiných lidí být, ani kdyby se tak zařekli.
Kdyby se někdo od těch ostatních definitivně oddělil, kdyby se společnosti jiných lidí zřekl, byl by určitě ztracený. Nikdo by mu už nebyl oporou v těžkých časech, nikdo by mu nic nedal, a to si lidi nemůžou dovolit. Bez jiných lidí se nedá žít. Jak nás o tom v tolika případech přesvědčily dějiny.
Společnost tu máme od toho, abychom se s ostatními lidmi dělili o práci i její výsledky, abychom se navzájem podporovali a dělali si nejrůznějšími způsoby dobře. Což nám může nabídnout právě jenom lidská společnost. To nám nenabídne žádný jiný tvor. Pracujeme tady pro ostatní a ostatní zase pro nás, a když se to dobře zkoordinuje, daří se nám lidem dobře. Hlavně když nám potom někdo taky rozumně vládne, což je pro lidskou společnost taky nezbytné. Ve společnosti přece nemůže probíhat nic chaoticky a nahodile, když se má spokojeně žít, tady to chce někoho, kdo řekne, co a jak bude kdo pro ty ostatní dělat a na co za to bude mít nárok.
Jenže když se chová společnost jako ta naše dnešní, někdy to nefunguje zase až tak dokonale. Když chtějí skoro všichni jenom brát a ne dávat, když se parazituje a lidem se víc líbí sliby než reálné možnosti, nevyvíjí se společnost nejlíp a nemá před sebou optimistickou budoucnost. A na tom by se mělo něco změnit. Snad se to po těchto nebo aspoň některých dalších volbách změní k lepšímu. Snad bude jednou společnost nás lidí lepší.