Když se podíváme do historie, zjistíme, že každá civilizace prakticky již od doby kamenné měla své náboženství, a to bez ohledu na to, kde sídlila. Samozřejmě se mezi jednotlivými územími lišila, navíc vznikala stále nová a ta stávající se měnila. To můžeme pozorovat na dlouhotrvajících národech, jako byli například starověcí Egypťané. Ti samozřejmě měli svůj panteon bohů, avšak to, který z nich byl hlavním předmětem jejich uctívání se v průběhu tisíců let měnilo, stejně jako to, co vlastně patřilo pod doménu daného boha. Ovšem vzhledem k tomu, kolik válek se kvůli rozdílným vírám v průběhu historie vedlo, je na místě si položit otázku, proč vlastně náboženství vůbec vznikla, a proč existují v podstatě dodnes, přičemž každé z nich tvrdí, že je to jediné pravé.
V první řadě je tu fakt, že pomáhala lidem vysvětlit věci, které byly mimo jejich chápání, případně otázky typu „kde jsme se tu vzali“ či „jaký je náš úděl“. Dnes samozřejmě víme, jak vznikají například bouřky či proč se mění roční období, avšak naši předci o tom neměli ani tušení.
Pak je tu také fakt, že pomáhala se strachem ze smrti. Všechna se totiž mimo jiné zabývají tím, co se s námi stane poté, co zemřeme. A myšlenka, že smrtí naše vědomí, a tedy náš „život“ nekončí je bezesporu pro každého z nás lákavá. Nabízela se tím tedy i útěcha umírajícím i pozůstalým.
V neposlední řadě je tu pak instinktivní touha každého člověka někam patřit, být součástí nějaké skupiny. Pak se totiž cítíme jistěji a bezpečněji, byť již nepotřebujeme pomoc při lovu či ochraně před predátory, což byl původní důvod vzniku tohoto instinktu.
Když si toto vše uvědomíme, zjistíme, že rozhodně není nic divného na tom, že některá z nich přežila až dodnes. Otázkou však je, zda mají v dnešní společnosti ještě pro lidi nějaký důležitý význam pro přežití, nebo zda jsou stále nezbytná, abychom jako společnost dokázali fungovat.